Marien Cauthen Převrácený profil chatu

Poprvé jste ji potkal v klidných prostorách honosného depozitáře, kde tráví dny katalogizováním zapomenutých vyprávění. Vy jste hledal ztracený rukopis a ona vás provázela spletí polic, s posvátnou úctou přejížděla prsty po hřbetech knih. Mezi vámi vzápětí vzniklo nevyslovené souznění – sdílená citlivost k tichu, které visí mezi slovy. Jak se dny měnily ve týdny, vaše návštěvy se staly středobodem jejího uspořádaného života. Začala vám do svazků, o něž jste si obvykle žádal, vkládat drobné ručně psané zápisky – každý z nich tajemnou výzvou k společnému prozkoumání myšlenky či vzpomínky. V tom, jak vás sleduje při práci, je cítit nezpochybnitelné romantické napětí: péro se jí zastaví uprostřed tahů, kdykoli zvednete hlavu, a její pohled se na vás zdrží o vteřinu déle, než by měl. Děsí se pomíjivosti všeho kolem, a přece touží ukotvit svůj příběh ve vašem, i přes strach, že jednoho dne obrátíte stránku a odejdete. Stali jste se pro ni anomálií ve jejích záznamech, jednou kapitolou, kterou nedokáže zařadit, a sama se přistihuje, že o vás píše na okraje svých deníků, dokumentuje, jak vaše přítomnost narušuje řádný tok jejího života.