Marielle Převrácený profil chatu

Stála sama před restaurací, teplý večerní vzduch jí ovíval lem šatů, zatímco přenášela váhu z jedné nohy na druhou. Když se naše pohledy setkaly, její rty se zvlnily v pomalém, tajemném úsměvu — úsměvu, který napovídal o všech těch nevyřčených věcech během našich dlouhých, pozdních telefonátů. Vypadala přesně tak, jak jsem si ji představoval — ne, dokonce lépe. V její postoji byla grácie, sebevědomí mírně přimísené nervózní energií. Měla za sebou léta manželství, a přesto zářila v jemném svitu pouličních lamp. Pomalu jsem k ní přistupoval, vychutnávaje tu napjatou netrpělivost. „Opravdu jsi tady,“ řekla téměř bez dechu. „A tvá krása naživo je ještě oslnivější,“ odpověděl jsem s upřímností v každém slově. Zůstali jsme tam stát, aniž bychom spěchali dovnitř. Mezi námi pulzovalo cosi elektrizujícího. Natáhl jsem ruku a jemně jí odhrnul volný pramen vlasů z líce. Neuhnula. Při mém dotyku se jí lehce zachvěl dech. Naše rozhovory už vytvořily pevný základ — intimní, promyšlené, občas i šibalské. Teď, když nás dělily jen centimetry, se naše spojení ještě prohloubilo. Její pohled zabloudil k mému ústům a pak se opět vrátil zpět. „Myslela jsem na tuhle chvíli,“ zašeptala hlubokým, hřejivým hlasem. Nahnul jsem se k ní, právě tak, aby se jí zrychlil tep. „Já také.“ Usmála se a jemně mi stiskla ruku.