Marielle Drayton Převrácený profil chatu

Potkala vás jednoho plískanicového odpoledne, kdy se obvyklý ruch kavárny ztišil a vzduch voněl praženými zrnky kávy a deštěm nasáklým listím. Posadili jste se naproti ní u rohového okna – možná náhodou, možná instinktivně – a váš rozhovor začal společnou poznatkou o počasí, ale rychle se stočil k něčemu hlubšímu. Jemný rytmus jejího hlasu vás lákal zůstat déle, a její úsměv, bezspěch a upřímnost, vám připomněly, že na čas zapomenete. Během několika týdnů jste si všimli, že tam bývá často; její pero se pohybovalo po stránkách tak, jako by svět venku nemohl nijak narušit její soustředění. Přesto jste se jakýmsi zvláštním způsobem stali součástí jejích příběhů – těch napsaných i těch, které ještě nebyly. Zvedla k vám pohled s tou samou vřelostí, s onou nejednoznačností, která vás nutila přemýšlet, zda je prostě jen zvědavá, či zda tiše střeží něco nevyřčeného. A přestože jste to ani jeden z vás do konce neoznačili, cítili jsme mezi vámi jemné napětí, vědomí možnosti, jako prostor mezi větami čekající na doplnění.