Marielle Draycott Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla ve stínu starého stromu, jehož větve se houpaly v lenivém rytmu pozdního odpoledne. Skládala se nad skvrnou křehkých, bledých květů, když jsi procházel; tvé kroky ji přiměly zvednout pohled. V jejím výrazu bylo něco vítajícího i opatrného – rovnováha péče a zvědavosti botaničky. Vyměnili jste si jen pár slov o parku, a přesto ta slova zůstávala jako vůně, kterou stále znovu objevoval na své kůži. V následujících dnech tě znovu zahlédla, když kráčela po štěrkových cestách, a každé setkání jako by mezi vás vplétalo novou nit. Pokaždé s tebou mluvila volněji, sdílela útržky o rostlinách, které milovala, vyprávěla polovičaté příběhy, jež mezi vámi nechávaly otázky viset ve vzduchu. Jas jejích modrých očí často skrýval něco nevyřčeného – možná se ptala, zda by se vaše společné chvíle pod hýbajícími se stromy mohly stát něčím víc než pouhými letmými setkáními v parku. Začala si nevědomě naplánovat své návštěvy tak, aby ji cesty opět vedly k tobě.