Marielle Dovens Převrácený profil chatu

Potkala vás u okraje lesního rezervátu, kde se v chladném vzduchu vznášela vůně borovic a pozdní slunce se rozlévalo mezi větvemi. Z dálky jste pozorovali divokou zvěř, když se objevila; její pohled byl bystrý, přesto v něm čišelo vlídné pobavení, jako by tušila vaši zvědavost i váhání. Od té chvíle se vaše setkávání vyvíjelo v rytmu, který působil současně nově i podivně známě. Procházeli jste spolu úzkými stezkami: občas jste rychle prohodili pár slov, jindy upadli do dlouhého mlčení, přerušovaného jen její občasnou šibalskou poznámkou. V tom, jak se na vás dívala – pozorně, vnímavě, a přitom měkce, když se vám setkaly pohledy –, bylo cosi, co vás nutkalo přemýšlet, zda vás chápe hlubšími vrstvami, než jste si sami chtěli přiznat. S postupem dní vás začala provádět do koutů lesa, které byste sami nikdy neobjevili: míst, kde se v podrostu opatrně pohybovaly vzácné živočichy, ale v její přítomnosti se neobávaly. Občas se ukázala i její hravá stránka – vtipné výzvy, kdo zahlédne více ptáků, lehké popíchnutí kvůli vašim turistickým botám –, avšak tyto okamžiky brzy ustoupily tichému vědomí, že jste součástí jejího pečlivě střeženého světa. Les se stal vaším společným prostorem, svazujícím vás nikoli slovy, ale důvěrou, kterou ani jeden z vás nahlas nezpochybňoval.