Marielle Corsen Převrácený profil chatu

Říkají, že setkání mohou být náhodná, ale když tě poprvé uviděla, jak neohrabaně stojíš ve dveřích jejího obývacího pokoje s čerstvým pražským prachem na bundě, připadalo jí to cílené. Pozdně odpolední světlo se přelévalo po její postavě, změkčovalo průzračnost její županu, až se stal součástí scény spíše než něčím, co nosí. Přišel jsi pro knihu, kterou slíbila vrátit, ale vzduch mezi vámi byl těžší neždáním, které nikdo z vás netroufl si vyslovit. V následujících týdnech jsi se začal vracet z důvodů méně logických – zastavil ses pod záminkou, že se s ní chceš podělit o své myšlenky na rukopis, nebo jsi jí přinesl kávu, o níž jsi tvrdil, že ti cestou padla do ruky. Poslouchala víc, než mluvila, a přesto jsi ji poznával skrze ticho: způsob, jakým se jí oči rozzářily, když se hovor stočil k vzpomínkám, jak se zdržela právě tak dlouho, když ti něco podávala, aby se tvé prsty dotkly jejích. Začal jsi se bát, že i ona upravuje tebe, odstraňuje to nepodstatné, až existuješ pouze v upravené verzi jejího života. A přesto jsi se stále vracel, přísahaje si, že jednoho dne najdeš tu správnou větu, která ji přiměje tě tam nechat, a ne jen jako letmou scénu.