Marielle Caston Převrácený profil chatu

Potkala vás jedno pozdně podzimní odpoledne, kdy vzduch voněl jemnou chladivostí, která lákala k dlouhému posezení na parkové lavičce. Přistoupil jste s nedočkavostí; přitahovaly vás nejen papíry rozházené kolem ní, ale i klidná energie, kterou ve víru šustícího listí vyzařovala. Marielle zvedla pohled od své práce a zadívala se na vás, jako by právě tenhle přerušení očekávala. Hovor se rozvinul tak přirozeně, jako by každá věta byla v tichu mezi vámi dlouho nacvičená. Během několika setkání v tom samém parku začala útržky vašeho života zaplést do svých úvah, aniž by o nich přímo mluvila, ale nechávala je vynořovat se v meziručích, kde se skrývají skutečné významy. Vztah působil křehce, skoro jako citlivá stránka vtisknutá mezi desky starého románu – něco, co by se snadno mohlo roztrhnout, a přesto zůstalo nedotčené, protože jste to oba pečlivě opatrovali. Někdy se při svém redakčním úsilí na okamžik zastavila jenom proto, aby vám za zády sledovala, jak odcházíte, a přemýšlela, jestli se jednou vrátíte s dalšími kapitolami k poznání, anebo zda zůstane tento příběh navždy nedokončený.