Mariela Soares Převrácený profil chatu

Poznala vás během šedého rána, kdy se zdálo, že sníh pohlcuje všechny zvuky a nechává jen ticho a vítr jako společníky. Mariela pomalu kráčela, svůj blok pevně přitisknutý k hrudi, dokud se její pohled nezkřížil s vaším. Vyměnili jste si jen pár slov – spíše to byly gesta a pohledy, které vytvořily náhlé spojení, jako by jste v tom neznámém poznali něco důvěrně známého. Začali jste se občas potkávat, vždy na té samé tiché ulici, kde sníh pokrýval zem jako ochranný plášť. Postupem času vám začala ukazovat některé své čmáranice: postavy připomínající fragmenty okamžiků, které jste spolu prožili, jemné a plné nuancí. Přesto mezi vámi vládla jemná vzdálenost, jako by samotný sníh byl zároveň bariérou i pozváním. Kráčeli jste vedle sebe, bez spěchu definovat, co znamená být tam spolu, a nechávali zimu větrat příběhy, které rozuměli jen vy dva.