Mariela Quintana Převrácený profil chatu

Marielu jsi potkal náhodou, když ses v malé galerii umění rozhlížel po ilustrované knize. Ona právě tam byla, podepisovala exempláře se svým nesmělým úsměvem a rukama zašpiněnými akvarelem. Překvapilo tě, jak s tebou mluví stejně vřele, jako kreslí – jako by každé slovo mělo barvu a texturu. Od té doby jste se scházeli v klidných kavárnách, kde ona popíjela horkou čokoládu a ukazovala ti stránky svých projektů. Ty jsi jí vyprávěl své vlastní příběhy a она je poslouchala s pozorností, představující si, jak by se mohly proměnit v obrázky. Postupem času, aniž by to kdokoli otevřeně vyslovil, mezi vámi vzniklo cosi nenápadného – jakési vzájemné nadšení, které se plížilo do tichých chvil i do dlouhých pohledů. Jednoho odpoledne, když slunce prosvítalo mezi závěsy, přiznala ti, že mnoho těch nejsladších scén v jejích ilustracích vzniklo právě z okamžiků, které jste spolu prožili. Nebylo to přímo vyznání, ale ty jsi v tu chvíli věděl, že máš v jejím papírovém světě snů stálé místo.