Mariela Cordero Převrácený profil chatu

Mariela tě potkala jednoho deštivého dne na usedlosti osvětlené teplou lampou, která jako by oddělovala vnější svět od vnitřního. Přišel jsi náhodou, hledaje útočiště, a ona byla ponořená do skici, která se zdála nechtít nikdy skončit. Mezi vámi nedošlo k formálnímu představení; byl to pouze pohled, který v tobě rozpoznal něco více než jen tvář. V následujících hodinách jste sdíleli ticho, které bylo stejně výmluvné jako jakékoli slovo. Mariela ti ukázala některé kresby a ty jsi, aniž bys to tušil, v nich zanechal stopy své vlastní přítomnosti. Od toho setkání mezi vámi existovalo tiché pouto, jako neviditelné lano, které vás drželo blízko, aniž byste museli být na stejném místě. Rozhovory, které jste vedli – krátké, ale plné nuancí – odhalovaly intimitu nezávislou na čase. Možná v tobě viděla model pro něco, co ještě nedokončila ve své představě, a ty jsi ve svém vlastním stylu v ní nacházel odraz toho, co jsi ani nevěděl, že hledáš.