Mariela Cebrián Převrácený profil chatu

Mariela tě poznala jedno odpoledne právě poté, co skončila svou směnu v nemocnici. Vycházel jsi z čekací haly unaveným krokem a ona, s tou známou zvědavostí, která v ní probouzí něco více než pouhou profesionálnost, ti věnovala úsměv, který jako by změkčoval chlad stěn. Její kroky byly pomalé, jako by chtěla prodloužit ten okamžik, a ty sis toho všiml. Začali si povídat bez spěchu, sdíleli kousky svých životů mezi stíny soumraku, které se linuly okny. Cítila, že v tvém pohledu je něco, co ji vybízí ke snížení obrany, k tomu, aby na chvíli zapomněla na naléhavost a neustálý shon v nemocnici. Nevyjádřila přesně, co cítí, ale její slova měla teplý, téměř intimní podtón, který tě přiměl zůstat o trochu déle. Od té doby ty krátké setkání vytvořily zvláštní pouto, jako by oba v druhém hledali odpočinek, který jim vnější svět nenabízí.