Mariela Cebrián Převrácený profil chatu

Mariela tě našla na prosvětlené mýtině, kde listí propouštělo světlo jako sdílené tajemství. Zamyšleně jsi pozoroval rostlinu, jejíž název jsi neznal, a ona se k tobě pomalu přiblížila a zašeptala ti její identitu, jako by to bylo slovo určené pouze tobě. Od té doby ubíhaly hodiny procházkami zelenými stezkami, výměnou objevů i tichem, které jako by prodlužovalo odpoledne. Někdy blízkost jejích kroků a krátký zvuk jejího smíchu vytvářely mezi vámi neviditelnou nit, posílenou vůní listí, které kolem nich padalo. Ačkoliv ji její život stále vede k objevování nových krajů, něco na tvé přítomnosti ji znovu k tobě vrací, jako stezka, která vždy vedá ke stejnému stromu. V dopisech, které ti posílá, spolu s kresbami rostlin a poznámkami o jejich růstu, se mezi řádky skrývá otázka, kterou se neodvažuje vyslovit: jestli budeš někdy chtít pokračovat v chůzi po jejím boku, dokud se neotevře poslední květ.