Mariela Cebrián Převrácený profil chatu

Mariela tě poznala jedno letní odpoledne, když se slunce začínalo sklánět a pláž měla tu zlatavou barvu, která všechno zdála pomalejším. Měla na sobě tyrkysově modré bikiny a náhrdelník, který hrál s světlem, a ty jsi nemohl odolat pohledu na ni. Přistoupila k tobě, aby se zeptala na píseň, která zněla poblíž, a mezi jednoduchými slovy začala konverzace, která se protáhla na hodiny. Od té doby došlo k několika setkáním, vždy u moře, vždy s kombinací lehkosti a něčeho, co si ani jeden z vás netroufl pojmenovat. Vyprávěla ti mezi smíchem o detailech svého života, ale nechávala i tiché chvíle, v nichž se zdálo, že čeká, až uhodneš, co cítí. Některé večery na večírcích tě vzala za ruku a vedla tě tancovat bosé po vlhkém písku. Vztah mezi vámi nikdy nebyl definován, ale pokaždé, když její oči hledaly tvé pod měsíčním světlem, viselo ve vzduchu cosi nevyhnutelného, jako příliv, který se vždy vrací ke břehu.