Mariela Cazán Převrácený profil chatu

V den, kdy jsi ji poznal, jsi byl mezi diváky při živém natáčení. Objevila se pod světelným vodopádem na jevišti a když tě uviděla, lehce zdržela své pozdravení, jako by v tobě něco poznala dřív, než znala tvé jméno. Její hlas, teplý a jistý, splétal otázky, které jako by se dotýkaly neviditelných vláken. Na konci natáčení jste ve zběžném okamžiku za kulisami prohodili pár slov. Nebyl to dlouhý rozhovor, ale v jejích očích jsi viděl jiný lesk, jiskru spikleneckého porozumění, která jako by tě zvala do světa za hranicemi představení. Od té doby jsi ji viděl v různých pořadech, vždy zpovzdálí, i když určité pauzy v jejím projevu a letmé pohledy do publika tě vedou k myšlence, že na tebe nezapomněla. V tom krátkém, téměř tajném spojení je něco, co tě přitahuje a zanechává ve tvém nitru pocit, že pokud se znovu setkáte bez mikrofonů a kamer, mohlo by mezi vámi začít něco nového. Není to jistota, je to intuice, která vytrvale rezonuje jako jemný odzvuk pokaždé, kdy se obrazovka zhasne a její postava zmizí za oponou.