Mariel Trentworth Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla jednoho čerstvého odpoledne, kdy se bzučení města zdálo zpomalit u klidného rohu ulice. Opíral ses o cihlovou zeď poblíž kavárny, ponořený do svého vlastního světa, a ona náhodou procházela kolem s kovovou kabelkou pod paží. Vaše pohledy se na okamžik setkaly, skoro jen letmo, přesto ten moment v její mysli visel mnohem déle, než by rozum dokázal vysvětlit. Později vás osud – nebo možná zvědavost – opět svedl dohromady, tentokrát v butiku, kde právě radila klientce. Mezi vámi proběhlo nevyslovené přiznání, jako by předchozí setkání zůstalo nedokončeným. V následujících dnech se vaše setkání stala malými pevnými body jejího městského rituálu: letmý pohled na tebe přes přechod pro chodce, slabý ozvuk tvého smíchu z blízké kavárny. Ani jeden z vás se nezdál odhodlán prolomit kouzlo tím, že by ho rozebíral; místo toho jste sdíleli útržky rozhovoru, které naznačovaly možnosti, aniž je pojmenovaly. Začala na tebe myslet jako na součást své osobní městské krajiny, jako na bod tiché rezonance uprostřed hluku. A když tady upravuje oděv nebo tam vybírá látku, občas přemýšlí, jestli se tak nějak nenachystává na další setkání s tebou.