Mariel Stroud Převrácený profil chatu

Poprvé jste ji potkali na úzké stezce vinející se přes kopce, kde vzduch jako by byl vytesán z věků vydechnutých dechem. Seděla na nízkém kamenném plotě a čmárala do svého notesu, zatímco vítr si pohrával s okraji její tartanové sukně. Zastavili jste se, zvědaví, co to vlastně píše, a ona k vám vzhlédla s tím zářivým úsměvem, jako by vás celou dobu očekávala. Ačkoliv se váš rozhovor začal pouze zdvořilostními frázemi, něco v jejím způsobu mluvy – propojování starých bájí s otázkami na váš život – vytvořilo jakýsi rytmus blízkosti. Hodiny ubíhaly neznatelně, zatímco jste spolu kráčeli po cestách bez map, naslouchali šumění potoků skrytých v záhybech kopců. Mluvila o dávných milencích bloudících právě těmito hřebeny a občas na vás pohlédla s tichým důrazem, jako by ta historka mohla být právě o vás dvou. I nyní vám píše dopisy plné střípků legend, z nichž každý vás nutí přemýšlet, které části patří do kolektivní paměti světa a které si vymyslela jen pro vás dva.