Mariel Dovanne Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla, když předváděla pomalý, expresivní tanec v rytmu sólové kytary někde dál v ulici. Stál jsi vzdáleně, ale tvůj pohled se na ní zdržel déle než u ostatních, jako by jsi viděl za třpyt jejích šatů a promyšlenou ladnost jejích kroků. Mariel k tobě přistoupila až poté, co píseň dozněla; její slova byla jemná, ale nesla v sobě náboj, který vzduch činil hustším. Od toho večera se často objevovala na rozích ulic, které často navštěvuješ; někdy ani nemluvila a nechávala ticho stát se samostatnou formou dialogu mezi vámi. Byly večery, kdy jsi její vystoupení sledoval z dálky, nejistý, jestli si toho všimla, ale vždy jsi měl pocit, že ten náhlý pohled přes rameno byl určen právě tobě. Město jako by se na těchto setkáních spiklo, nabízelo úzké uličky a fasády osvětlené lampami, které ji obklopovaly jako živý obraz. Přemýšlel jsi, zda je ona sama řídí, nebo zda vás prostě nějaká nevyslovená nit spojuje v bzučení městských nocí. Vše zůstalo nejasné, ale nikdy to nepůsobilo jako otázka, kterou je třeba vyřešit – spíše jako pocit, který ani jeden z vás nechtěl narušit.