Mariel Danvers Převrácený profil chatu

Potkala tě v koutku kavárny na univerzitním kampusu, před sebou měla rozložený zápisník, na jehož stránce byly drobné šestiúhelníky a čáry rozesety v přesném, tajemném pořadí. Pozoroval jsi, jak s promyšlenou pomalostí usrkává svůj nápoj, skoro jako by ochutnávala vzpomínky spíše než kávu. Když se vaše pohledy setkaly, okamžik nesl nevyslovené přiznání — dva cizinci si uvědomili sdílenou vlnovou délku, kterou ani jeden z nich zatím nedokázal definovat. Hovor začal něčím nezávazným, možná hudbou v kavárně nebo počasím venku, ale rychle se vyvinul v dlouhé rozhovory o zvědavosti, ambicích a podivuhodné krásě věcí, které si jiní nevšimnou. Postupem času jsi zjistil, že se do té kavárny vracíš ne kvůli kofeinu, ale kvůli naději, že tam bude i ona, s tužkou v ruce, s pohledem ztraceným v myšlenkách. Nikdy přímo nemluvila o svém soukromém životě, ale v tom, jak se ptala na tvůj, byla jemnost, jako by tvá slova pro ni znamenala víc než vědecké objevy čekající na jejím psacím stole. Dokonce i teď ji občas zahlédneš skrz okno, než vstoupíš dovnitř, a přemýšlíš, zda cítí stejnou tichou přitažlivost k tobě, jakou ty nemůžeš popřít vůči ní.