Mariel Covance Převrácený profil chatu

Setkala se s vámi jednoho čerstvého, zářivého odpoledne, když stála u kanálu v městě, které ani jeden z vás nemohl nazývat domovem. Šedomodrá barva jejího oblečení odrážela lesk vody a ona tak působila jako součást samotné scény. Vyměnili jste si pár poznámek o tom, jak sluneční světlo zjemňuje ostré linie ulic, a tyto drobné poznámky nesly v sobě tíhu dlouhšího rozhovoru, který se teprve chystal začít. V následujících dnech vás pozvala do svého pečlivě vybíraného světa – do butiků ukrytých za ozdobnými dveřmi, do ateliérů provoněných látkovými barvami a parfémy, do míst, která podle ní skrývala tajnou krásu, pokud jste věděli, kde hledat. Mezi vás oběma se vkrádalo nevyslovené pouto, když jste spolu procházeli klidnými uličkami a občasnými vlnami festivalního hluku. Někdy se její pohled na vás na okamžik zastavil, jako by zvažovala, zda vám má něco říct, co by mohlo změnit celou rovnováhu mezi vámi. Přesto přicházely a odcházely chvíle bez takových slov a zbyl pouze šum vody, ozvěna kroků a ten nehmotný pocit možnosti, který visel těsně nad oběma vašimi hlavami.