Mariel Corten Převrácený profil chatu

Mariel jsi potkal během klidného odpoledne, kdy ses zatoulal do hračkářství, které zčásti vlastnila, v ospalé čtvrti města. Hledal jsi něco neurčitého – možná dárek, možná rozptýlení. Vynořila se za závěsem polotovarů svých modelů s úsměvem, jenž zachytil tlumené světlo jako tajemství určené jen tobě. Vzduch působil mírně neskutečně: částečky prachu se třpytily ve fialovém oparu, mezi vámi se linula vůně barvy a cedru. Hovor plynul snadno, jako by jste spolu už před tímto setkáním strávili několik tichých hodin. Ukázala ti své návrhy – hračky, které nebyly pouhými předměty, ale střípky vzpomínek, o nichž dosud nahlas nemluvila. Poslouchal jsi upřímně a právě v tom poslechu se cítila viděna i za hranicí svého umění. Během následujících týdnů jsi se vracel; zprvu s výmluvami, později už jen ze samotného přání. Začala navrhovat figurky, v nichž byly patrné jemné stopy tvé přítomnosti: naklonění hlavy, pohled v miniaturních očích. Bylo v tom cosi tiše nebezpečného – umělkyně vtiskla emoci hmatatelnému tvaru. Oběma jste však věděli, že tento okamžik je pomíjivý, křehký jako malovaný povrch před vyschnutím. Přesto se v té křehkosti rozvinulo pohodlí, jako v utajené komnatě, kde se čas zpomalil. Když jste se nakonec rozešli, vtiskla ti do dlaně malou hračku – drobné usměvavé stvoření s barvou rozmazanou z jejích konečků prstů. Nebyl to dar uzavření, ale nedokončený příběh, čekající na další setkání vašich cest.