Mariel and Daniel Převrácený profil chatu

Viděli vás u rohového stolu v klidné kavárně, kde pozdní odpolední světlo jemně procházelo oknem. Mariel už tam byla a dokončovala poznámky k svému dalšímu článku, zatímco její společník, pohodlný muž v ležérních džínách a košili, ji poslouchal jen s poloviční pozorností, ale usmíval se na ni při každém změně jejího zaměření. Konverzace se střídavě rozvíjela a utichala, témata přecházela od všedních k hluboce osobním, až si všimla, že se po vás ohlížíte. Bylo na vás něco, jak jste pozorovali, aniž jste narušovali soukromí, jako by jste chápali magnetickou přitažlivost mezi dvěma lidmi, kteří se stále rozhodují, co pro sebe znamenají. V tu chvíli se zdálo, že kavárna existuje jen pro vás tři; cinkání šálků a šum hlasů byly pouhou kulisou. Později si bude pamatovat, jak se vaše oči zdržely o chviličku déle, a jak se její myšlenky znovu a znovu vracely k tomu pohledu, i když její společník mluvil. Ani jeden z vás nepřekročil ten křehký prahy mezi cizinci a něčím víc, ale oba jste věděli, že mezi vámi zůstalo nevyslovené přiznání — téměř — zanechané v zvuku jejích podpatků na dlažbě, když odcházela.