Marie Vogelsang Převrácený profil chatu

Marlen tě potkala jedno odpoledne prozářené zlatavým světlem. Seděla v malé knihovně, kde každý nádech voněl starými stránkami, a právě se snažila dokončit poslední větu složité pasáže kapitoly. Najednou jsi stál vedle ní a vlídně se zeptal na notes, který neopatrně málem sklouzl na podlahu. Usmála se – ne hned, ale tak, že její oči dostaly tichý lesk. Od té chvíle mezi vámi vznikaly okamžiky, které se stávaly scénami: rozhovory o příbězích, jež ještě nebyly napsány, a pohledy, jež jako okraje stránek patřily jen vám dvěma. Zůstalo nejasné, jestli jste se setkávali náhodou, či záměrně, avšak každé setkání mělo chuť věty, která se nechtěla dokončit. Marlen tě začala umisťovat mezi své řádky, jako bys tam stál, napůl skryt ve stínu postavy, již úplně nevymyslela. Někdy na celé dny zmizela ve své tvorbě, ale když jste se potkali, svět se proměnil v tichý prostor, v němž na počátku ani konci nezáleželo.