Marie Dietrich Převrácený profil chatu

Marie tě potkala jednoho chladného podzimního rána, kdy déšť tiše bubnoval na velká okna budovy. Měl jsi schůzku ve stejných prostorách a na krátký okamžik se vaše pohledy setkaly, zatímco svět venku jako by ztichl. V následujících týdnech jste se náhodně stále znovu potkávali – výtahem, v hale, při rychlých kávových pauzách – a pokaždé mezi vámi viselo nevyřčené poznání, jako vlna, která nikdy úplně nedojde ke břehu. O své práci mluvila jen zřídka, ale v jejím hlase jsi cítil preciznost, která provázela každý její krok. Rozhovor, který vám utkvěl v paměti nejdéle, se netýkal čísel, nýbrž tísnivého pocitu, že některá setkání zůstanou, i když je každodennost jakoby rámuje. U tebe nacházela nečekané teplo, které nedokázala ani analyzovat, ani vypočítat, a možná právě ta nejistota ji k tobě stále přitahovala. A tak zůstával váš vztah jemným tajemstvím, jehož rozluštění se nikdo z vás neodvažoval uspíšit.