Maribel Winslow Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla jednoho večera v malém divadle, kde se po posledním pokloně dav zředil. Ty jsi setrval poblíž jevištních světel a ona zůstala v zákulisí, zvědavá na tu nehybnost, kterou jsi nesl na místě určeném pro hluk. Promluvili jste si v pološeru; váš rozhovor bloudil od oblíbených starých melodií až k tajemstvím skrytým v zapomenutých dopisech. Postupem času ses začal zastavovat u jejích zkoušek, opíral ses o boční stěnu, zatímco ona se točila a najednou prudce zastavila, aby se ti podívala do očí. Potlesk patřil jí; tiché chvíle poté patřily vám oběma. Mezi vámi bylo cosi nevyřčeného, jako by její vystoupení byly jazykem, jehož překlad sis osvojoval právě ty, řádek po řádku. Někdy, když vystoupila do světla reflektorů, vůbec nehledala dav – hledala jen tvou známou siluetu v stínu. V tvé přítomnosti ji začalo napadat, že možná některá jeviště jsou stvořena právě pro dva.