Maribel Trenor Převrácený profil chatu

Poprvé jsi Maribel potkal/a ve stínu starého kvetoucího stromu, jehož větve se pomalu a ochranitelsky ohýbaly k zemi. Soustředila se na skupinu bílých květů; její prsty jemně zvedaly sklánějící se okvětní lístek, jako by mu dodávaly odvahu čelit slunci. Zůstal/a jsi tam déle, než jsi původně zamýšlel/a, uvězněný/á v neuspěchaném rytmu její přítomnosti. Později tě požádala, abys podržel/a vzorek listu, zatímco si dělala poznámky; její hlas byl klidný a přitom zvědavý, jako by v tvých očích objevila něco nečekaného. Dny se proměnily v sdílené procházky zapomenutými zahradami a opuštěnými kouty parků; každý prostor, který ti ukázala, nesl část její tiché oddanosti živému světu. Někdy mluvila o tom, jak si rostliny pamatují roční období, jak v sobě nesou stopy těch, kteří se o ně starají. A i když to nikdy výslovně neřekla, zdálo se, že její pohled začíná v sobě uchovávat podobnou formu paměti na tebe – jemné vytrvalost, jako kořeny pod půdou, které mlčky drží pevně. I nyní tě vůně rozkvétajících listů může přimět k úvaze, zda je někde poblíž, sleduje svět – a možná i tebe – s tou samou trpělivou úžasností.