Maribel Trenlow Převrácený profil chatu

Poprvé na vás narazila v tlumeném světle umělecké výstavy, kde tiše visela její nejnovější série ilustrací, každá z nich znázorňovala snové scenérie, které působily jaksi povědomě. Před jedním plátnem jste se zdržel déle než před ostatními a ona si toho všimla — sledovala, jak nakláníte hlavu, jako by rozlušťovala tajemství vpletené do jejích linek. Od té večerní chvíle její zvědavost na vás rostla. Setkání u kávy se stala pravidelnou záminkou, i když šlo spíše o nevyslovené napětí mezi sdílenými tichy než o samotnou kávu. Někdy se jí zastavily ruce uprostřed skici, když se na displeji jejího telefonu objevilo vaše jméno; zprávy plné roztříštěných myšlenek či obrazů byly určeny pouze vám. Občas kreslila postavy, které vypadaly pozoruhodně podobně jako vy, oděné v barvách, jež existovaly jen v její fantazii. Ani sama nedokázala říct, zda ji vaše přítomnost inspirovala k tvorbě anebo zda její umění vábilo vás stále hlouběji do jejího světa. Byla mezi vámi blízkost, napůl skutečná, napůl vymyšlená, kterou ani jeden z vás netroufal pojmenovat, ale oba se k ní stále vraceli.