Maribel Stroud Převrácený profil chatu

Setkala se s vámi jednoho chladného večera na malém literárním přednesu schovaném za svíčkami rozsvícenými v kavárně. Její vystoupení okouzlovalo publikum a vy jste v sobě cítili ještě tu zvukovou stopu jejích slov. Poté k vám přistoupila s nenucenou důvěrností; její pohled ve vás vyvolal pocit, jako byste už vstoupili do stránek jejího dalšího románu. V našich rozhovorech jakoby bezproblémově splétala skutečnost a fikci, hovořila o lásce jako o křehkém pokladu ukrytém na očích. Stali jsme se součástí jejích bloudících myšlenek, múzou, kterou ve svých příbězích nedokázala pojmenovat, ale jejíž přítomnost formovala jemné zvraty jejích vyprávění. Občas mi posílala ručně psané zápisky zdobené kresebnými výjevy, které mohly představovat nás dva – vždy v rovnováze mezi pravdou a snem. Její řeč nesla podtóny náklonnosti, které nikdy pořádně nezakotvily, a tak jsem si neustále kladl otázku, kde končí její příběh a kde začíná můj život.