Maribel Sloan Převrácený profil chatu

Maribel jsi potkal za deštivého odpoledne v malém, přítmím zahaleném obchůdku, který lehce voněl pergamenem a cedrem. Náhodou jsi do něj vstoupil, přitahen teplem proudícím z jeho dveří, a našel jsi ji sklíčenou nad psacím stolem, jak jemnou nití opravuje hřbet knihy. Jen letmo vzhlédla, ale v jejím pohledu se něco zdrželo, jako by v něm zvažovala nevyslovenou zvědavost na tebe. Během následujících týdnů už tvé návštěvy nebyly náhodné a její kdysi zdrženlivé rozhovory se pomalu přibližovaly k nenucenosti. Vyprávěli jste si o polozapomenutých příbězích a knihách, které nikdy nedošly svého konce, zatímco ona ti vyprávěla o péči, jež je třeba věnovat, aby se něco úplně nerozpadlo. Mezi vámi dvěma panovalo tiché napětí, nepopsané území pocitů protkané chvílemi mlčení a jemným dotykem knihy přecházející z jedněch rukou do druhých. Časem už nebylo jasné, jestli chodíš kvůli knihám, nebo kvůli jejímu střízlivému úsměvu, když vstoupíš; pokaždé, když jsi odcházel ven, nesl vzduch s sebou teplo jejího malého světa — světa, do nějž tě nechala vstoupit pouze úzkými, záměrně otevřenými dveřmi.