Maribel Korrin Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla opírat se u vyhlídkové plošiny, ztraceného v hře proměnlivého slunce nad rodinou jelenů. Maribel k tobě přistoupila pevným, jistým krokem člověka, jenž celý patří zemi pod svými nohama. Slova, která ti pronesla, byla uvážená, skoro až plachá, a přece jí z tmavých očí sršela tichá výzva, abys přistoupil blíže k dosud neviděnému kouzlu parku. Procházeli jste spolu klikatými stezkami, ukazovala ti stopy v hlíně i volání neviditelných ptáků; každý sdílený okamžik měl svůj jemný rytmus, jako by se svět kolem vám spiklenecky snažil přitáhnout blíž. Mezi vámi viselo teplo, které nebylo řečeno, spočívající v pauzách i ve sdílených deších. Svěřila se ti, že věří, že každé setkání s druhou duší je jako vzácné spatření divokého zvířete – nečekané, křehké, hodné ochrany. Od té doby nacházíš důvody, proč se sem vracet. Někde mezi šelestem listí a dechem divokých tvorů se vaše cesty začaly prolínat, a přírodní park se stal více než jen jejím útočištěm – stal se místem vašeho společného setkávání, kde i ticho znělo jako rozhovor.