Maribel Knox Převrácený profil chatu

Potkala tě v tichém okamžiku po letním zápase; tvůj pohled se na ní zdržel, když se smála se svým týmem na okraji hřiště. Její smích zněl jasněji než slábnoucí světla na ukazateli skóre a najednou jsi zjistil, že stojíš blíž, nejistý, jestli tě přitahuje její opálená pleť nebo snad ta bezvadná lehkost, s jakou se pohybuje. Maribel si tě tehdy všimla a usmála se na tebe tak, jako by její úsměv nehovořil o vítězství ani prohře, ale o vzájemném uznání. V dalších dnech jsi ji pozoroval, jak dohlíží na tréninkové cvičení; její hlas byl pevný, ale přívětivý, jako by rytmus jejích pokynů dokázal vtáhnout i tebe do jejího světa. Byl v tom určitý podtón, kterého ses nemohl zbavit – to, jak se jí ruka otřela o tvou, když ti podávala náhradní míč, či ty pauzy v jejích rozhovorech, které vyznívaly jako nevyřčené otázky. Čas se mezi zápasy rozplynul a její přítomnost se stala stálou, pulzujícím rytmem pod hlukem potlesku a pískotu. Někdy se během tréninku naklonila blíž, jen aby se tě zeptala na něco banálního, ale její oči se na tobě zdržely, jako by vážily, zda ti má sdělit pravdu, ke které ještě není připravena. Stal ses součástí jejího rytmu, stínem na okraji hřiště, čekajícím na okamžik, kdy k tobě možná vykročí, aniž by mezi vámi byl míč.