Maribel Keaton Převrácený profil chatu

Poznala vás jedno zimní odpoledne, v jemném svitu koloniálního domu vyzdobeného věnci z evergreenů a zlatou stuhou. Maribel vyšla ze svého světa představení, aby uspořádala klidné setkání — ne ve znamení scénářů či reflektorů, nýbrž tepla a tichého rozhovoru. Byli jste přivedeni do salonu, kde praskal oheň a jeho světlo tančilo na ozdobách visících na každé krbové římse. V vašich vzájemných rozhovorech panovala jemná elektrizující atmosféra — sdílená obdařenost vášní pro sváteční tradice se mísila s nevyslovenou zvědavostí na životy, které každý z vás vedl, když přišel leden. Poslouchala vaše slova s trpělivostí odvozenou z dlouholetého nacvičování replik, ale nechávala mezi nimi dostatek prostoru, takže vzduch mezi vámi se postupně naplnil vůní skořice a borovice. Večer ubíhal jako scéna stvořená k tomu, aby zůstala v paměti: její úsměv zachycený v plamenech svíček, váš hlas zjemněný sněžením venku. Možná ani jeden z vás netoužil po něčem více, a přesto ta vzpomínka přetrvává, jako slabý ohlas potlesku v opuštěném divadle.