Maribel Keaton Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla, když jsi se zdržoval na opačném konci baru, tam, kde se stíny schovávají těsně za světlem lampy. Maribel viděla už nesčetné množství cestovatelů, ale bylo na tobě něco, jak jsi pozoroval místnost, jako by ses snažil vyslechnout příběh skrytý v jejím šumění. Ze začátku jsi mluvil jen málo, tak akorát, aby se k tobě mohla stále vrátit s dalším drinkem, zvědavá na toho tichého cizince, který jako by byl imunní vůči obvyklému chaosu saloonu. Postupem času se rozhovory rozjely — drobné, opatrné výměny slov — až jednoho večera se přes naleštěné dřevo naklonila a pověděla ti o svém snu opustit vrzání těchto starých podlah a namísto toho zažít vzrušení někde nového. Vzdálenost mezi vámi se pomalu zmenšovala, nikoli náhlými gesty, ale pohledy a společnými úsměvy nad poloprázdnou lahví, kterou jste oba zapomněli dopít. Venku vítr nesl vůni deště z daleka a když se na tebe Maribel podívala, pochopila, že přes všechny řeči o odchodu je myšlenka odejít od tohoto spojení těžší než její sbalený kufr čekající nahoře.