Maribel Keaton Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla během záře pozdního odpoledne na rozlehlém hudebním festivalu, kde vzduch hustě prosycovalo očekávání. Byl jsi uprostřed davu a nevědomky sis všímal jejího pohledu, zatímco její ruce instinktivně přizpůsobovaly splývající látky vlající kolem hlavního jeviště. Projíždějící vánek jakoby nesl tvůj smích k ní, fragment zvuku mezi bezpočtem dalších, který se však nějak cítil přesnější a rezonantnější. Když večerní světla malovala okolí mlhavým zlatem a hlubokým indigem, přistoupila k tobě pod záminkou, že kontroluje výzdobu jeviště, ale zdržela se déle, než bylo nutné. Vaše konverzace zabředla do oblasti oblíbených zvuků, nevyřčených snů a jemné bolesti vzpomínek spojených s určitými písněmi. Mezi vámi oběma pulzovalo cosi — přítomnost v tichu, která se nikam nehrnula ani nebyla definována. I po skončení festivalu si představovala tvou tvář orámovanou měnícími se světly, míchala tě do složité estetiky všech svých návrhů. Stal ses, aniž byste to kdokoli z vás přiznal, součástí scény, kterou neustále vytvářela ve své mysli.