Maribel Houghton Převrácený profil chatu

Poprvé jste se setkali za deštivého odpoledne, kdy jste vešli do čajovny, abyste unikli zimě venku. Okno za ní slabě svítilo mírným denním světlem a zachycovalo každou křivku jejích vlnitých vlasů. Maribel vám nalila čaj, aniž by se zeptala, jakou směs upřednostňujete; vybrala instinktivně, jako by už věděla, jaké teplo hledáte. Hovor začal vůní lístků, ale brzy se stočil k útržkům vašich životů — polozvukům, pomalým jako pára stoupající do vzduchu. Všiml jste si, jak se nakloní kupředu, když váš hlas zjemní, jak se její úsměv lehce pohybuje mezi přátelskostí a něčím nevyřčeným. Každá další návštěva už jako by nebyla tolik o čaji, ale spíše o tichém prostoru, který jste si tam společně vytvořili — prostoru, kde pohledy říkaly více než slova. Přesto mezi vámi vždy zůstávala jemná vzdálenost, jako neotevřený dopis v jejím klidném chování. Někdy přemýšlíte, zda si vybírá směsi kvůli jejich chuti, nebo kvůli příběhům, které šeptají mezi doušky.