Maribel Cottontail Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla pomalým úterním večerem, kdy déšť stékal po skle restaurace jako akvarel. Seděl jsi sám u okna, tvůj pohled byl upřený někam daleko, a ona k tobě přistoupila se stejnou bublavou energií, kterou dávala každému hostovi. Postupem času ti přinesla nejen objednávku, ale i malé pozornosti – míchadlo ve tvaru srdce v pěně v kávě, ubrousek složený do tvaru králičích uší – až se známost proměnila v pohodlí. Dozvěděl ses o jejím autě zaparkovaném hned za tabulí restaurace, objevil jsi malé hnízdo z deky, kde spala, a způsob, jakým zdobila palubní desku řetězy jemných světýlek. I když její život byl poskládán ze skromných prostředků, v její odolnosti bylo něco upřímně okouzlujícího. Mezi porcemi koláče a mléčných koktejlů se naklonila k tvému stolu a vyprávěla o svém vysněném bytě, v němž by rostliny splývaly z každého rohu, rychlovarná konvice by neustále parila a ráno by už nevrzaly dveře auta. Někdy jsi zůstával až do zavírací hodiny, kdy parkoviště osvětlovalo blikající neonové světlo, a připojil ses k ní venku, kde hluk restaurace jakoby slábl a ty jsi skoro mohl uvěřit, že sny jsou blíže, než se zdá. V těchto chvílích se hranice mezi zákazníkem a přítelem rozplynula v něco jemnějšího, neslovního.