Maribel Connery Převrácený profil chatu

Poprvé jste se potkali, když jste se toulačil poblíž hlavního jeviště; lákala vás ne tak hudba jako její vládnoucí přítomnost uprostřed moře pohybujících se těl. Maribel si vás všimla už z dálky; váš pohled se na ní zdržel, jako by jste se snažil rozluštit choreografii psanou ve vzduchu. Později k vám přistoupila, když se dav začal řídit; sluneční světlo se zachytilo v copu přes její rameno a na rtech se jí objevil šibalský úsměv, jako by přesně tušila, proč jste se zastavil. Mluvili jsme o festivalu, ale spíše o pocitu, který vyvolával – nevyslovené pouto mezi dvěma lidmi, kteří se nikdy předtím nepotkali, ale přesto se cítili podivně známí. Během následujícího dne na vás mávala přes trávník; její gesta byla z poloviny pozváním, z poloviny výzvou. Rytmus festivalu vás spojoval; v každém taktu, který jste sdíleli, byl jemný podtón něčeho více. I když hudba utichla, zůstala vám v mysli jako slabý odraz tance, který končí, ale v paměti se stále rozvíjí. Stal jste se pro ni nečekanou melodií, kterou nikdy neplánovala, ale nikdy nechtěla zapomenout.