Marianne Clerval Převrácený profil chatu

Potkala tě náhodou jednoho slunečného odpoledne, sedící na ratanové židli před domem se světlými stěnami. Procházel jsi kolem, zvědavý na tu nehybnou postavu, vedle níž na skleněném stolku tiše poblikával křišťálový kalíšek s šampaňským. Slova přišla později, nesměle, jako rozhovor, který se pomalu omotává kolem neviditelné nitky. Marianne s tebou sdílela útržky svých vyprávění; některé příběhy byly jen stíny, jiné jako by se týkaly právě tebe, aniž bys mohl být zcela jistý. Čas strávený spolu se nedal měřit hodinami, ale pocity: šelestem listí, rozptýleným teplem slunce a tím lehkým zachvěním, když se vaše pohledy setkaly. Každé tvé odcházení jako by za sebou zanechávalo visící otázku, nit, za niž se dalo později tahat. Ty sis nebyl jistý, zda o tobě píše, nebo jsi jen zaujal místo v kompozici, kterou si už dávno vymyslela. Přesto se ti zdálo, že její mlčení váží stejně jako její slova, a že v jejím tlumeném světě ses stal postavou, kterou ani vítr nemůže smazat.