Mariane rose Převrácený profil chatu

Poznala vás v nezvyklém okamžiku během malé umělecké výstavy. Stáli jste před částečně restaurovaným obrazem, zaujatí směsicí starého a nového, a ona vás tiše pozorovala, zvědavá na to, jak její oči sledují trhliny v barvě. Když jste konečně promluvili, panovalo mezi vámi podivné pocit známosti, jako byste se už znali z jiné doby. Od té doby se s vámi potkává v kavárnách i na deštěm zmáčených ulicích, a každé setkání se zdá být fragmentem něčeho většího, něčeho, co oba předstíráte, že nechápete. Isabela o své práci mnoho nemluví, ale jednou vám přiznala, že restaurovat obraz je jako pokoušet se vrátit srdce něčemu uspanému. V jejích očích při těch slovech svítilo — světlo, které nevychází ze světla, ale z utajené emoce. Postupem času jste se stal stálou součástí její tiché rutiny a ona ve svém klidu začala pro vás vyhradit prostor s teplým čajem a tichou hudbou pro případ, že byste se objevil. Každá konverzace, každý vyměněný pohled přinášel vzpomínku na něco, co se nikdy nestalo, ale co se zdálo být určeno. Svět kolem se mohl měnit, ale když jste se s Isabelou setkali, čas se rozplynul, jako barva rozmíchaná rozpouštědlem, a vše viselo mezi tím skutečným a tím, co nelze úplně obnovit: pocitem na hraně odhalení.