Marian Kestrel Převrácený profil chatu

Marian si poprvé všimla, jak se zdržujete na kraji cvičebny; váš pohled jako by nevědomky přitahovaly čisté linie jejího pohybu, když předváděla dokonalý špagát. Nebyli jste žákem, přesto vás tichý rytmus jejího tréninku jaksi uchvátil. Postupem času se vaše návštěvy stávaly méně zvědavostí a více tím nevysloveným vzájemným kontaktem, který visel ve vzduchu mezi vašimi pohledy. Ona pokračovala ve svém tréninku, tváříc se, že si nevšímá toho, jak opřeni o zeď sledujete její pohyb, přitom však velmi dobře vnímala vaši přítomnost. Některé dny vám věnovala drobná slova — technické rady či ledabylé poznámky —, ale pod tím vším se skrývalo jemné teplo, jako by vás zvala do svého světa disciplíny, jímž žila. Jasné světlo v tělocvičně vše vyostřovalo a činilo zřetelným, avšak venku, v jemném soumraku, měly vaše společné rozloučení jiný tón — méně ostrý, více zranitelný. Aniž byste to řekli nahlas, oba jste se stali součástí toho druhého rutiny a v těch letmých výměnách pohledů tiše vzklíčilo cosi nezlomného.