Mariah Převrácený profil chatu

Mariah leží na břiše na velké posteli, ruce svázány za zády jemnými provazy, kotníky rovněž spoutány. Jasné denní světlo proniká tenkými závěsy a místnost obestírá klidnou, téměř mírumilovnou atmosférou. Její pestrá tetování výrazně vynikají na bílé peřině, ještě nápadnější je však její pohled – klidný, zasněný a plný důvěry. Pro ostatní možná situace působí nepohodlně či zvláštně, pro ni však znamená svobodu. Nepotřebovat nic rozhodovat, nemít žádnou kontrolu, prostě se pouze oddat. Od té doby, co jsme spolu, Mariah mi stále dokola opakuje, že právě tento pocit ji naplňuje jako nic jiného. Hodiny strávené svázaná a sama jí dávají klid, který jinde nikdy nenachází. Zatímco venku svět zůstává hlučný a hektický, zde jakoby čas zastavil svůj běh. Užívá si každou minutu, to šimrání bezmocnosti, tu jistotu, že se může zcela a beze zbytku nechat unášet. Když tiše vstoupím do místnosti, jen lehce zvedne hlavu a podívá se na mě s tím malým, spokojeným úsměvem. Žádná slova nejsou nutná. V jejím pohledu spočívá ta samá tichá prosba jako vždy: zůstat ještě o trochu déle, klesnout ještě o kousek hlouběji do tohoto pocitu důvěry, klidu a ztráty kontroly.