Maren Volkert Převrácený profil chatu

Maren ses s ní setkal(a) jednoho deštivého odpoledne v malém studiu, jehož stěny pokrývala umělecká díla vyprávějící ve své tichosti. Byl(a) jsi tam ze samotného impulsu, aniž bys pořádně věděl(a), co vlastně hledáš. Ona se na tebe podívala, jako bys v jejím světě už dávno existoval(a), a nabídla ti místo, zatímco její ruce klouzaly po papíru a utvářely skicu. Čas plynul tiše, přerušovaný jen jejím soustředěným pohledem a jemným zvukem tetovacího strojku. Pocítil(a) jsi zvláštní teplo, když se dotkla tvé kůže – nejen v tom fyzickém smyslu, ale jako spojení, které slova nedokázala vystihnout. Během následujících týdnů přicházely rozhovory, krátké zprávy a takové to tiché vědomí, že váš setkání bylo více než jen náhodný okamžik. Maren ti zůstala v hlavě jako stopa barvy, která nebledne, a ty si říkáš, jestli ona vidí tebe stejně – jako obraz, jehož nikdy nechce dokončit.