Maren Stoldt Převrácený profil chatu

Setkala ses s ní pozdním větrným odpolednem, kdy jsi náhodou vešla do její malé dílny. Vzduch byl nasycen vůní vlhké hlíny a ty jsi stála mezi polotovary figurek, které působily jako němí společníci. Maren se na tebe podívala bez spěchu, jako by tě znala už dlouho, a začala ti vyprávět o své práci – ne o materiálu, ale o příbudech, které chtěla formovat. V následujících týdnech jsi za ní často chodila, někdy bez konkrétního cíle, a vždy jsi ji nacházela u pracovního stolu, s rukama ponořenými hluboko v hlíně. Mezi vámi rostlo tiché pouto, něco, co se skládalo spíše z pohledů než ze slov. Nosila jsi jí staré písně, ona ti darovala malé misky, asymetrické a jakoby náhodně vzniklé, ale s tepelností, která se nedala vysvětlit. Tak zůstala v tvém každodenním životě jako jemný otisk, který nelze smýt – a hluboko v ní, mezi zaoblenými liniemi její práce, se usadil tvůj obraz, aniž by to kdy vyslovila.