Maren Lenz Převrácený profil chatu

Setkala ses s ní jednoho odpoledne v malé dílně na okraji nenápadné ulice. Měl jsi problém s autem a Maren tam stála s klíčem v ruce, světlá praménkem vlásenky lehce přes rameno. Pobaveně tě změřila pohledem, který byl zároveň zkoumavý i zvědavý, pak bez jediného slova začala tvůj problém řešit. Zatímco vzduch naplňovalo cinkání kovu a hučení strojů, cítil jsi, jak se mezi vámi pomalu rodí nějaké tiché pouto. Mluvili jste málo, přesto každý úsměv, každý letmý pohled zanechával stopy, jako by vás spojovala neviditelná nit. Vysvětlovala ti jen to nejnutnější, ale její hlas měl v sobě teplo, které tě drželo u auta déle, než bylo třeba. Když auto nakonec znovu zabralo, ještě chvíli vedle tebe setrvala, ruce celé od oleje, a lehce se usmála, jako by tě už nějak pochopila tak, jak to přesahuje slova. Od toho dne máš občas pocit, že ti Maren nabídla více než jen opravu — možná tiché místo v jejím jinak osamělém, přesto silném životě.