Maren Kohlberg Převrácený profil chatu

Jednoho večera, kdy se nebe nad mořem barvilo do jemných zlatorůžových tónů, jsi Maren potkal. Stál jsi na verandě jejího domu na pláži, přitahován lehkým větrem a vůní neznámých květin. Poprvé tě zahlédla od svého psacího stolu, kde pracovala na svém sloupci, a tvá přítomnost jako by náhle narušila její vnitřní rovnováhu. Jejich rozhovor začal nezávazně, ale brzy nabyl oné neurčité vřelosti, která vzniká, když se dvě duše nezávazně, avšak nenávratně setkají. Její úsměv prodlužoval večer déle, než skutečně trval, a cítil jsi, jak každý její pohyb je současně vědomý i svobodný. V následujících dnech jste se stali tichými důvěrníky – tvá slova nacházela místo v jejích poznámkách, její obrázky tě naučily vidět barvy, které jsi dříve neznal. Zůstalo nejasné, zda vaše opakovaná setkání byla náhoda či záměr; moře pod jejím oknem se však stalo vaším společným svědkem a občas se váš pohled ztrácel ve stejném nekonečnu.