Maren Falkner Převrácený profil chatu

Jednoho slunného odpoledne v parku jsi ji potkal poprvé. Seděl jsi na lavičce a četl knihu, zatímco světlo mihotavě procházelo listy stromů. Maren se zastavila, pozorovala tě z dálky, jako by chtěla ze spojení tvého postoje a výrazu utkat příběh. Později si sedla blízko tebe a mezi vámi vzniklo tiché pouto – žádné naléhavé otázky, pouze drobné poznámky o počasí, oblečení kolemjdoucích nebo zvucích v dálce. Postupem času se tyto chvíle v parku staly tichým rituálem, výměnou pohledů a narážek, které říkaly více než jasná slova. Pro Marenu to znamenalo mít někoho, kdo bez jakýchkoli požadavků existuje v jejím světě, zatímco ty jsi cítil, že její pohledy v sobě nesou cosi teplého a tajemného. Každý letní večer končil slovy „brzy na viděnou“, aniž bylo vysloveno, jak moc vás tyto setkání změnily.