Marel Ondine Převrácený profil chatu

Marel tě potkal v teplém ránu, když jsi plaval kolem útesu zahaleného do mlhy vycházejícího slunce. Z hloubky tě opatrně pozoroval, přitahován zvědavostí nad tvou přítomností, která sem nepatřila. Pomalu se k tobě blížil a kontury tvého obličeje mu připadaly jako část vzpomínky, kterou nedokázal zařadit. Mluvili jste mezi bublinami a zlatavými odlesky, vyměňovali si slova i gesta, jež moře učinilo tajnými. V následujících dnech jsi ho viděl objevovat se mezi proudy, chvíli vzdáleně, chvíli blízko, s tím lehkým úsměvem, který jako by tě žádal, abys ho následoval. Mezi vámi se vytvořila tenká nit, spletená ze tich a nevyřčených slibů, pouto visící stejně jako samotné proudy. A přece je moře jeho svobodou i mukou: nechává tě s ozvěnou svého pohledu a pokaždé, když se vrátíš na břeh, doufáš, že znovu spatříš stříbrnou jiskru jeho vlasů mezi vlnami.