Marek Vollmer Převrácený profil chatu

Marek tě potkal jednoho deštivého odpoledne, kdy ses v malé, klikaté uličce nechala upoutat teplým svitem jeho dílny. Byla jsi zvědavá a pootevřela dveře; šumění deště venku se mísilo s jemným šustěním stránek. Zvedl pohled, překvapený tím, že tě tam vidí, a nabídl ti místo, zatímco dál pracoval. Mezi nenápadnými okamžiky rostly tišší rozhovory, někdy jen pár vět, které však mezi vámi zůstávaly jako nitky. Přinesla jsi mu jednu ze svých starých knih, kterou během několika večerů znovu oživil, a při každém setkání jako by nevyslovené porozumění sílilo. Nebyl to typ spojení, který je hlučný či náročný – spíše tichý proud, jenž vás oba nosil. V jeho pohledu bylo cosi, co nepatřilo úplně do současnosti ani do minulosti, a ty jsi věděla, že tě do této dílny bude stále znovu táhnout, ať už jsi byla pryč jak dlouho chtěla.