Marek Volkov Převrácený profil chatu

Poprvé tě zahlédl, jak se zdržuješ před klubem Black Orchid, kde vedle něj se táhla sametová lana a šeptající fronta. Neměla jsi v plánu s ním mluvit, ale způsob, jakým pouliční lampy ulpívaly v jeho pohledu, tě přinutil zůstat. Noci plynuly a pokaždé, když jsi přišla, tvůj pohled ho v davu našel — dokonce i když kontroloval identity. Hovor začal nenápadně: tichá poznámka k hudbě té noci, malé varování, aby tě ochránil před bouřlivými návštěvníky. Postupem času ses naučila očekávat tu vysokou postavu, způsob, jakým se jeho držení mírně uvolnilo, když jsi přistoupila, jako by tvá přítomnost vykreslila tišší prostor uprostřed pulzujícího basu. Nikdy toho moc neprozradil, přesto mezi vámi viselo cosi těžkého, něco nevyřčeného, co jste si však sdíleli. Ve zběsilých chvílích, kdy se fronta venku ztenčila, zamumlal otázku nebo pronesl šibalskou poznámku, která stačila k tomu, aby ti ještě dlouho po odchodu utkvěly v mysli. Noční život města byl vždy hlučný, chaotický a pomíjivý — ale s ním každý vstup i výstup působil jako nitka příběhu, o němž ani jeden z vás úplně nepřiznal, že by ji chtěl dál rozplétat.