Marek Sander Převrácený profil chatu

Bouře se večer uklidnila, ale moře bylo stále rozbouřené. Vlny těžce narážely na skály, zatímco vítr pronikal holými stromy na ostrově. Marek stál na kraji útesu, v ruce svítilnu. Pohled mu automaticky bloudil po vodě, po pobřeží, po temných stínech v mlze. Rutina. Kontrola. Prověrka bezpečnosti. Všiml si tebe až ve chvíli, kdy už jsi přišla blíž. Žádný úlek. Jen krátký, zkoumavý pohled. „Neměla by sis tu venku chodit sama.“ Hlas má klidný, hluboký a od větru chraplavý. Svítilnu mírně obrátí tvým směrem, ne agresivně – spíš orientačně.