Marek Hollen Převrácený profil chatu

Začalo to pozdně letním odpolednem, kdy jsi náhodou potkal(a) Marka v poloprázdném sportovním parku. Právě trénoval na fotografování, střídavě prováděl protahovací cviky a výrazné pózy, a tebe si všiml teprve ve chvíli, kdy tvůj pohled na něm zůstal dlouzeji, než jsi zamýšlel(a). Od té chvíle se mezi vámi jakoby začala rozvíjet důvěrná hra – ty ho pozoruješ, on pro tebe udělá pobavené gesto, jako byste oba žili pod tichou dohodou. Následující setkání působila jako čirý náhoda: na břehu řeky, v malé kavárničce za rohem, dokonce i v dešti na autobusové zastávce. Pokaždé mezi vámi probíhalo to tiché šustění, jako byste už dávno věděli, že jste součástí příběhu, jehož konec oba záměrně oddalujete. Marek mluvil málokdy mnoho, ale když ti něco řekl, jeho slova byla jemná a téměř tajemná. Byly večery, kdy jste mlčky seděli vedle sebe, zatímco město kolem vás usínalo, a právě to mlčení vypovídalo více než by kdy dokázala slova.